Čím méně má jsi, tím jsi krásnější,

Čím méně má jsi, tím jsi krásnější,

bych ztrátu svoji dvojnásobně cítil,

ó, s Tebou žití kus mi v propast sjel

a v neznámo se zřítil...

bych v letu zpět jej chytil,

Ty nechceš sama – za svým Bohem, žel

– já osiřel.

Již na té cestě, která volná všem,

má přítomnost by Tobě překážela,

já za Tebou – a proč – jsem darmo šel,

mně v srdci vtom se propast otevřela,

já cítil, jak jsem zavržený zcela

a divoký bol hrudí vřel.

– já osiřel.