Čím Psyché schamana, hrou fantaisie...

Čím Psyché schamana, hrou fantaisie

skor, Pierro, je tvá, Pisga za Haemos čím,

ač paralelismus dob, pólů kryje

se léna, v pieçy vděk, genru v tým.

Jsi díla kejklíř, satir melodie,

máš bradu, roh, v střet diabolskou patu v šprým,

však studnu magická ferule bije

kdy v zvůli, poruší tvou, kráso, vím.

Nad polní květ je iris um dne, moda?

Lac neskalil v hloub době v studny, shoda,

nikdo, leč strópha, stanz je pýr a – voda.

Však v Hioba elegii, jak tklivá,

zda, bardále, vzpláš proto, dráha zbývá

pokroku širá, v nekonečnost zívá.

Však Syr, toť chant v nerv balsám, struna živá.