ČÍM V LETA DÁL.

Čím v leta dál, tím víc se ouží

nadějí zářných vír,

a z parna dne tím víc duch touží

spět v klid a stín a mír.

Z těch smělých snů, jež duše pila,

co zbylo? Marný vzdech!

A přec v nich božská jiskra žila,

a svět plál v poupatech.

A máj byl přec a slavík zvonil

zpěv tužby nejkrasší,

v číš srdce proud se štěstí ronil,

jež láska přináší.

Leč přišly bouře a jich dmutím

tak mnohý urván květ,

a po snu krásném s procitnutím

jen zbyla holá snět.

Čím v leta dál, tím těžší v skráni

zlých pochyb, stesků hlod,

a tužby srdce – odříkání

jen sytí hořký plod.