Čin

Ó, slovo prázdné dnes a bez významu,

ač blýskáš v každé vlastenecké notě,

na foru řečnišť, parlamentu, chrámu,

což ztratili jsme všechen smysl pro tě?

Ten instiktivný smysl, prostý klamu,

jejž zrovna tak zná potlučené kotě

jak lev, jenž skrčen v klece úzkém rámu

svůj pase zrak na krotitelů rotě?

Ten smysl pro tvou hrubou exklamaci,

když Národ, jako Kristus uplvaný,

skráň zrůměněnou studem k zemi níží?

A člověk zaslzí i při své resignaci,

když obratu už nezří s žádné strany,

a na všem jen tu dusnou, tupou tíži.