Čin a cit.

Slavné jsou to, velké okamžiky,

se skutečností-li duch se pojí

k velikosti, a kdy tělem činí

dlouho skrývanou myšlénku svoji.

Bez barvy však, bledé okamžiky,

v kterých srdce ve snách rozechvěné

v skutečnosti nesrovnalé strácí

domyslů svých ráje drahocenné.

Drž se okamžiku! chceš-li činem

strativ sebe, dojít velikosti,

než zda srdce v sobě pohřížené

smí pro sny své hledat skutečnosti?

Darmo – darmo! žijeť nejkrásněji

v světě vlastním, ve snách utvořeném,

strácí však se v přízni okamžiku

bez radosti v citu rozvlněném.

Dvakrát jen – a marně – pookřeje,

skutečnost-li poutem zlá je spíná:

to kdy lepší v budoucnosti doufá,

či na lepší minulosť vzpomíná!