Činem v před!

Což nezavítá naděje nám štěstí,

což máme trpkým žitím věčně mřít,

a v naše čela vlastní bíti pěstí,

a cizou zhoubu nikdy nepotřít? –

Hle, černá jedle sama s hlavy střásá

záhubnou smrti hrozící jí led,

a větve k nebi pozvednuvši jásá,

a v nové roucho obléká se hned.

Proč člověk ne, an těžké jařmo snáší?

Proč vždy a vždy se klade k hrobu níž? –

Hoj činem v před, čin závistníky straší;

jest těžko mřít, leč umírat je tíž.