Čínská píseň.

Proč chodit jsi mi zakázala

v stín osvětlených oken svých,

jež ztrácejí se v moruších?

Mé srdce k tobě láskou sálá,

což láska se kdy řečí bála?

V hor klínu trčí palác zlatý,

v sněť pláče bystřin vodopád,

ó zanech otce, matku, bratry,

sny lásky se mnou jdi tam lkát!

Proč vzpřísti jsi mi zakázala

bol, který se mi v nitru zdvih’,

v tuš na žlutavých vějířích?

Mé srdce k tobě láskou sálá,

což láska se kdy písní bála?

V jas rozkoší pták výská vzňatý,

v skal tesy šeptá jezer spád,

ó zanech otce, matku, bratry,

žal lásky se mnou jdi tam štkát!

Proč líbat jsi mi zakázala?

Zní polibek jak zvonků smích

na nohou hang-šeu tančících.

Mé srdce k tobě láskou sálá,

což láska se kdy líbat bála?

Vlá vítr v haluz osyk spjatý,

zář měsíc line v srázů spád,

ó zanech otce, matku, bratry

a štěstí lásky nech tam vzplát!