Činy!

Val se, val, Ó proude žití,

přes mou hlavu – vše co svítí,

pohaslo v ní jako sláva,

v zapomnění jež se řítí.

Před mým zrakem život jiný –

posud ještě mhavý, stinný,

chaos předtuch, z nějž cos volá:

„Vzhůru, mysli! V činy! V činy!“ –

Čím mě snění odkojilo,

co mi žití v ňadra silo,

vše to vstává, vše to klíčí

v činy, v činy, v svaté dílo.

Čím duch věčně k předu pádí,

tím se mysl v azur svádí,

stíny střásá, v chmurách září –

vše se v jeden souzvuk řadí:

Vzhůru, duše, ze závoje

snů a bolů – bez postoje

v činy, v činy, zdroje síly,

ve vítězné, velké boje!

Vzepni křídla v sladké tísni,

dcero víry, jíž duch vysní,

zpívej hymnus o vzkříšení,

velká, svatá, věčná písni!