CIRCE A ODYSSEUS.

Byla to asi závratná chvíle

vzkypění vášně a touhy i studu,

ó Circe, kdy tvé rameno bílé

jak hroznýš spialo se kol Jeho údů.

Ty Kněžna a On Král – oba dva mladí,

příliv vás dráždil a odliv vás lákal –

v loži jste úpěli jako dva hadi,

když se jim do srdcí zakousne šakal.

Já vím, že silný byl – a k tomu Král,

jenž nezřel Královny řad těžkých roků –;

však moh’-li zdusit cit, šakal když řval

v rytmických akkordech utvrdlých boků?...

Ó, byl to zajisté závratný okamžik

za hvězdných blesků a příboje moří – – –

tak z ohňů plamenných Gigantů šlehá vznik,

Bůh-li se modlí a Genij-li tvoří.