Církev svatá – ozdobená krásně

Církev svatá – ozdobená krásně

Nebeského jestiť vládce choť,

Roucho její – hvězdorodá broť,

Jenž jí plyne s údů libořásně.

Svět jí v rukou spočívá jak chásně,

Od ní čerpá balsam pro lopoť;

Nebe přístav, vesmír jest jí loď;

Bílá cesta – odstín její pásně.

Říše její – nebe, zem i moře,

Za podnoží proměnnou má lunu,

Světy hvězd jí slouží za korunu.

Pohled její – úsměv libé zoře,

Hudba její – nadhvězdové hlásky,

Žezlo její – berla Boží lásky.