ČÍŠ DOPITA...

Číš dopita až na dno,

má Touho, pojďme spát,

je pusto kol, a chladno

k nám vane odevšad.

Kol stoly překácené

a láhve rozbité

a v hrudi zkrvácené

vše city rozlité – –

A noc je kol; noc tmavá, –

a my tak sami tu,

jen bolest, bolest dravá

vře v duše úkrytu.

Vře, vlní se a válí,

jak bouře hloubí skal,

a kdes tam v dáli, v dáli

lká mládí Ideal – – –

Rmut, lítost kolem dýše

a k srdci blíž a blíž

jak balvan padá s výše

dnů marných kletá tíž – – – –