Číš moje prostá...

Číš moje prostá jesti,

běl snivý javoru,

však dávno vyschla míza

a vůně prchla v les.

V tu číši rozpukanou

z bílého javoru

já nalil jsem si vína,

jež bují v Engaddi

a z hroznů cypresových

na lisech tlačeno.

To žhoucí víno moje

je z lisů prastarých,

jež v cedrovinách horských

si vinař postavil.

Hlaď javoru pak bílou

jsem malbou ozdobil:

v květ jabloňový luzný

jsem Pannu uvedl

a jablky svých písní

ji v lásce zpodpíral.

A v bílé její líce

teď často vzňatý zřím

a víno cypresové

po kapkách přijímám.

V krev mého těla chladnou

žár víno rozleje,

že divné písně pěju

ze zahrad damašských –

však číše moje prostá,

běl našich javorů!