CIS-MOL.

V těch nocích pustých, v nocích dlouhých,

když vichr smutné písně vál,

já vždycky se svým druhem milým

kol Tvojích oken jsem se bral...

A vichr vál a dul a vál –

v mém nitru stesk – v mém srdci žal!

A když se měsíc z těžkých mraků

jako snivé oko vynořil,

o jasné záři oka Tvého

vždy básně své a sny jsem snil, –

leč vichr vál a dul a vál –

v mém nitru stesk – v mém srdci žal.

Já zřel Tvou bytost na podušce,

Tvých ňader zřel jsem lehký zdvih,

Tvých kyprých rtů jsem viděl krásu –

kéž držel jsem Tě v loktech svých!

Leč vichr vál a dul a vál –

v mém nitru stesk – v mém srdci žal!

A když pak měsíc zašel v mraky

a obraz Tvůj též v mraky jal,

já zalkal: Sladce spi, má lásko božská!

a dále jsem se s druhem bral – –

A vichr vál a dul a vál –

v mém nitru stesk – v mém srdci žal.