CÍSAŘOVNA SNŮ.

Já bloudil pochmurnými lesy

jak lásky minstrel toulavý,

teď nocí temný stín mě děsí,

chci hledět v zrak tvůj dumavý.

Kdo v tvoje oči hledět může,

ó, kněžno kněžen, lásko má,

ten cítí v srdci kvésti růže

a nová jara neznámá.

Ty kráso krás, ty sluncí slunce,

ó, císařovno mojich snů,

tvá zlatá hvězda na korunce

prozáří šer mých smutných dnů.

Tys moje liliová Mona,

chci u tvých nohou věčně snít

a rány, jimiž srdce stoná,

balšámem lásky naplnit.

Ó, shlédni vlídně na mou muku

slzící láskou andělů

a podej svoji útlou ruku

k pocelu svému minstrelu.