Císařskému zrozenci do vínku.

Ku blankytu s písní jara

skřivánek se nesl v letu:

s modrých výšin v naše luhy

zavítal k nám z jiných světů

outlý, jasný hosť.

Vítej nám, jenž nad Dunajem,

v lůně hradu královského

usmíváš se matičce vstříc

i na otce přejasného,

jasný zrozenče!

Zaplašeny již jsou chmury

s nebe vlastí naddunajských,

a co duha míruzvěstná

záříš, posel s výšin rajských,

lidstvu smířením.

Národ statných bohatýrů,

v oku jasnou slzu slasti,

zírá Ti vstříc, nejvonnější

výkvěte uherských vlastí,

dítě královské.

Puč již zdárně vonný kvítku,

milostná Ty písni jara,

nadějná Ty duho míru,

z níž pučí tu láska stará

krále s národem.

A jako jsi matce jasně

roznítilo rozkoš v duši,

vyjasňuj též čelo otce,

když se strastmi pozasmuší,

libým úsměvem.

Víz, jak šťastní národové,

dřív než křtí Tě ruka kněze,

obkličují kolébku Tvou

a křtí si Tě v svaté něze

slasti slzemi.