Číslo.

Já viděl ve snu Danta v dobách mládí,

za brány vyšel steré Florencie,

však nešel sám, s ním byla poesie

a onen cit, když dva se mají rádi.

A jindy viděl jsem ho v stromořadí,

byl sám a honil různé utopie,

vše bylo mrtvé proň, čím srdce bije,

svět byl mu poušť, kde zimní vichry řádí.

A v mysli svojí rovnal všecka data

a shledal, v číslu že jsou všecky taje

neb aspoň klíč, jenž otvírá jich vrata.

Tak v číslo vše zpět vraceje a tkaje

v sny zřítil se, až Beatrice zlatá

se ztratila mu kdes na prahu Ráje.