ČÍSLO 12. To boží vidět velké: Umění

To boží vidět velké: Umění

a touhu mít své Jemu síly dát

a touhu mít jen Jemu pouze žít

a Jemu odevzdat dech poslední,

pro Jeho božství sebe zašlapat,

pro Jeho svatost rdousit vášně své,

pro Jeho božství trnů věnec vzít,

z šarlatu šat a třtinu za scéptr

pro Jeho božství – nésti ústrky

a místo obdivu vzít úsměchy

já sobě přál – –

Já všechny sily svoje vyčerpal

a zašlapal jsem touhy své i sny,

já na čele mám trní korunu

a ku posměchu nalíčenou tvář,

mám z šarlatu šat, třtinu za zcéptr

a bytostí svou bavím zvrhlý dav,

za skývu chleba hnusným stávám se

a na tváře si nechám naplvat...

A z tužeb svatých, kterým chtěl jsem žít,

zbyl v duši dutý výkřik:

– Harlekýn! –