ČÍSLO 14. Až přijde chvíle poslední

Až přijde chvíle poslední

a řekne Osud: – Přestat hrát! –

tváře si čistě nalíčím

a nejlepší obleku šat.

Rudou si vezmu čapku svou

a nejpestřejší, jejž mám, šat –

své duše strůny naladím

a píseň svou budu zpívat.

Já v svých snech si zapěji,

o rudých touhách budu hrát..

svou duši písní rozzvučím..

a pak se budu usmívat.

Klonit se budu zdvořile,

polibky tiché posílat

a mezi dámy v hledišti

pohledy amorosní stlát.

A řeknu pak: – Au revoir!

Já měl vás, sladké, tolik rád –!

– Já na jevišti u svých dam

a v applausu chci umírat.