ČÍSLO 4. Já lásce jsem se vždycky smál,

Já lásce jsem se vždycky smál,

mé neznalo ji mládí..

jen pohádky vyprávěli

mi o ní kamarádi.

Má láska přišla večer až...

a byla tichá, snivá,

u mojí hlavy usedla,

šeptajíc slova tklivá.

Má láska přišla za šera,

když jsem už ztratil světy – –

Chtěla se líbat dětinská..

a já měl svadlé rety!

Má láska přišla na podzim

v života svadlé líchy...

a mně z života nezbylo

pro ni, než staré smíchy – –!!