ČÍSLO 5. Cirk v nimbu tonul pochodní,

Cirk v nimbu tonul pochodní,

prostorou jeho fanfár zněl..

a dav se chechtal víc a víc,

čím hustěji se večer tměl.

Cirk opájel se.. v zášeří

milenec s dívčích retů pil..

vše rázem stichlo.. Pak jsem já

ve masce blázna vystoupil.

Dav zbystřil se.. vše pozornost

a všechno stejná nálada,

když za grimassů zazněla

pikantní moje ballada.

Dušený smích.. cudných žen zor

dychtivě slov mých význam sál..

A frenetický potlesk pak,

když balladu jsem dozpíval...

Můj výskal dav a v zášeří

fosforné oči svítily..

Zas potlesk.. Počal chancon jsem

frivolní jakýs opilý..

A jejich křikem zmámen, zpit,

na zděděnou jsem loutnu hrál –

A kdesi v jizbě setmělé

můj otec zdlouha umíral – – –