ČÍSLO 6. Mé lásky pluly do dálek,

Mé lásky pluly do dálek,

já osamotněl v žití sám..

jen když už po hře, za noci

na jejich rety vzpomínám.

Na jejich vášeň, horkou líc

a bílá těla z asbestu...

a ve vzpomínkách podléhám

po jejich tělech tužeb stu...

Mé lásky zvadly v růžích mi

a odlétly mi na písních...

Je marno volati je zpět:

líc už je vráska, kadeř sníh – –

Mé lásky jarem umřely

a s nimi teplo mladých snů..

až jednou budu modlit se,

před jejich oltář poklesnu – – –

Mé lásky v mlhách zmizely

a tiše spí pod nebesy...

Pohádku sladkou budu pět’

o nich na smích své „noblessy“.