ČÍSLO 8. Kloním se v před, kloním se v zad,

Kloním se v před, kloním se v zad,

svou křivím líc a nemluvím –

Až posléze – to začnu lhát,

neb „národ“ svůj chci rozesmát..

(Jak snadno dá se rozesmát!)

Čapku jsem zdvih’, čapkou jsem máv’

a úsměšky jim sypal v líc..

už rozvířen byl spitý dav

a křičel: – Příteli, buď zdráv!

(Ach, výborně já znám svůj dav.)

A přijde mudrc poctivý, o dobru chce jim vykládat,

nabízí krev, chce život svůj za lebky jejich prázdné dát..

jde s úklonem a pozdravem, a tichá láska kráčí s ním..

– Chce učit nás – řve divý dav.

Tisíc se zdvihá prázdných hlav..

odpovídají kamením..!

Kloním se v před, kloním se v zad,

blbce na tvářích masku mám..

do jejich prázdných tluku hlav,

a refrén: – Příteli, buď zdráv!

(Kdo mocněj’ můž’ ten držet dav??!)