ČÍSLO 9. V životě smíchem jsme jen my..

V životě smíchem jsme jen my..

my rodíme se – k smíchu;

už v příchod náš se chechtá dav..

a matka pláče v tichu – –

Taťka komiku stupňuje,

i jemu zor se kalí,

a slzu jeho applausem

vítá dav neurvalý – –

V životě smíchem jsme jen my..

Toť osudy jsou naše.

Na prkna stoupnem: – Smíme žít? –

tážem se davu plaše.

– Má?.. Nemá? – dlouho zkoumá dav

a ryčně usmívá se.

– Ať žije! v posled rozhodnou.

– Být dobrým bláznem zdá se..!

Tož žijem.. Blbý na rtech smích,

za peníz: lásky, žaly..

Co draho srdci, rozdáme,

by mdlé se davy smály.

Tož žijem.. Tváře líčené,

jen by se davy smály..

a na tom smíchu profanním

své klenem idealy.

Tak žijem.. Na rtech lež a klam..

duší stesk s bolem zívá,

a ret náš, by se někdo smál

a našim snahám zatleskal,

pikantní chancon zpívá – – –