ČISTÁ RADOST

Čistá radost! Kde ji jen najdem v žití?

Čistou jako studánka skrytá v lese,

jak list jarní, který se dneska rozvil,

pokropen rosou!

Stokrát již se zdálo mi, že ji držím,

ale plesu zklamání šlo jen v patách,

s květem vonným utrh jsem vždycky trochu

divého býlí.

Na dně číše seděla kapka rmutu,

vosa vzlétla z kalichu bílé lilje,

motýl, jejž jsem polapil, měl vždy jedno

zlomené křídlo.

Ve smích štěstí cízí se mísily stony,

bázeň s vášní vyštvaly radost lásky,

na všem zbylo posléze trochu zemské

hlíny a prachu.

A přec věřím v radosti čisté štěstí,

jako poutník chtěl bych ji hledat, volat:

Kde jsi, kde jsi, kde se mi tajíš, skrýváš,

Radosti čistá?

A co volám, hledám ji, touže marně,

možná, kdesi – blízko snad – na mě čeká,

na pobřeží neznámém stojíc, v prázdno

rozpíná náruč...