Cit a rozum.

Jednou řek’ mi rozum chytrák: nemiluj a netrp víc.

Poslechnout jsem chtěl jej tehda – tu jsem uzřel tvoji líc.

A jak motýl za světýlkem rozletěl se ihned cit,

za fantómem, za chimaerou, až ve plamen lampy vlít.

Spálil křídla. Co je více... Rádi, nebo nerádi,

bez křídel jsme, v prachu lezem, jak nám rozum poradí.