CÍTÍM, JAK STÁRNU...

Cítím, jak stárnu,

a je mi při tom,

jako bych na noc

odkládal oděv

už obnošený

a potřísněný

prachem a potem,

jejž nosíval jsem

do společnosti,

zábav a plesů,

vzpomínaje si

prožitých chvilek,

blažených, trpkých,

jak už to bývá

v životě lidském.

Cítím, jak stárnu –

to jak bych na noc

odkládal oděv,

po kousku kousek,

kabát a vestu,

obuv a prádlo:

zbývá jen ještě

obléci rubáš

a uložit se

k věčnému spánku.