Cítíš, jak sytě voní naše láska?

Cítíš, jak sytě voní naše láska?

To rozkoší dnes provoněl ji les,

když tys v mou náruč jako na mech kles.

Les zašuměl svůj obdiv lásce naší,

nad námi ve větvích pták tiše hles.

Ta naše láska, viď, jej nevyplaší,

když k větvím hledí jako do nebes?

Z mezí, zda cítíš, voní bílý jetel,

je naseto ho tolik na stráni,

jak kdybys rozžal miliony světel.

Z luk modrý zvonek krásu vyzvání

a my, co cítíme – jak říci to –

když v nás i kolem vše je rozvito

a volně tak, jak k nebesům bys letěl?