Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni,

Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni,

venku když listí už padá,

když se ti vrývavě vzpomínka poslední

z přešlého léta do duše vkrádá,

ty bys plakala ráda?

Je to jen smutek a pláč někdy zoufalý,

co tady ze všeho zbývá;

my jsme tak věřili, my jsme tak doufali,

teď nám ten smutek do hrudi splývá,

a v našich duších se stmívá.