CITLIVÁ VEČERNÍ

Na lavičce pod okýnkem

seděli jsme s mou panenkou v noci,

ona koukala do klína,

já jí koukal mezi oči;

měsíček jak mazaneček

na nebíčku špoulil svou hubičku,

on se, čtverák, usmíval!

Och, bylo to posezení

jako v božím nebi za kamnama,

andělíčky fofrovali,

vznášejíce se nad náma;

hájek jako mlíčko kvetl,

slavík zpíval jak na flašinetl,

kantor by to nedoved.

Tuto píseň jsem já skládal,

a kdo tomu uvěřiti nechce,

ať se zeptá v Peršíkově,

poví mu to moje děvče;

já jsem se smál, ona taky,

koukali jsme pořád na oblaky –

plakali jsme oba dva.