CIV. (Poutník se loučí.)

Nežli za tím rohem skály zmizím,

která sluje Smrt, ať jedno zvím:

že svým jsem pěl, ne cizím.

Může býti skromnějšího přání?

Nechci laur ni potlesk za svůj rým,

chci pouze – naslouchání.

Však již ani tak se nenabízím,

dostačí mi, a to jistě vím,

že byl jsem vždycky ryzím.

A s tím již klidně zmizím.