Cizí host.

Ples a tance, hudba hrála,

zpěv a žerty slyšeti;

a nevěsta jen se smála

v ženichově objetí.

„Vzhůru! služte, muži, ženy!“

volá ženich přeblažen;

„dům i sklepy otevřeny,

každému, co libo jen!“

Hrají, tančí; a za stolem

host neznámý tu se vzal:

„„Hoj! s nevěstou třikrát kolem,

svůj život bych za to dal!““

Jednou kolem potančili –

pominul nevěstě smích;

druhé kolo nastoupili –

ona bledá jako sníh.

„„Aj, co bledne má milenka?

či leká se paměti?

či snad těžko svého Zdenka

na své svatbě viděti?““

Takto, tanče kolo třetí,

on k ní šepce potichu,

a nevěsta bez paměti

klesá v náruč ženichu.

Hluk a zmatek – smíchy mizí,

všichni spějí na pomoc.

„Kdo? kde jest muž onen cizí?“

Pryč – a venku tmavá noc.

Hudba opět, tance, kvasy –

zmizela však veselost!

odneslť ji na vše časy

mladé paní cizí host.