Cizí muž.

Ondy lid pouť jakous hlučným rykem slavil,

když muž cizí náhle vstal a zvučně pravil:

„Díval jsem se na zem z ptačí perspektivy,

a tak jsem uhlídal nesmyslné divy.

Po zemi chodili zvířata i lidi –

všichni mezi sebou vzájemné se šidí.

Zvíře přímo šidí, člověk béře masku,

z kabátu tě svléká, v oči lže ti lásku.

Jeden prázdnou hlavu pod nebesy mívá,

druhý chvalozpěvy lživé o ní zpívá.

Třetí přecpán se na loži líně válí,

čtvrtý dře se a hlad útroby mu pálí.

Skorem všichni myslí, že tak musí býti,

že pro jedny bodlák a pro druhé kvítí.

Ó, vy šelmy, plémě oslovské i dračí,

lék pro vás jen vězí v dobrém karabáči!

Jedněm dal by pružnost, druhým vztýčil hlavy

a tak řád by nastal rozumný a zdravý!“

To řka, muž ten zmizel jako přišel. –

Dav za chvíli křepčil, jak by jej neslyšel...