CIZÍ ŠTĚSTÍ.

To cizí štěstí zářící

na ústech, v oku, na líci,

a kvetoucí, ať venku parno

či všecko tuhne vichřicí,

mě pálí a mně nedá spát,

ač zapomněl bych na ně rád,

ač že se mu víc nepřiblížím,

jsem sliboval si tisíckrát.

Však marné sliby, zas a zas

jen hledat musím jeho jas,

bych na chvíli se na něm slunil

a trpěl potom dlouhý čas:

jak noční motýl nestálý,

jejž světlo láká ze zdáli,

a který se v ně opit vrhá,

ač ví, že se v něm upálí.