CIZINCE. (I.)

Že srdce mé je hrob kdes u zdi chladné,

já myslil, mdlý;

že v podzim naň čas od času jen spadne

list uvadlý.

Na krypty dně tak těžko, těžko spí se!

Ni šept, ni van!

Jen cypřiš, stín svůj s tichem noci míse,

mne hlídá sám.

A přišlas ty. Pleť jihem sálá žhavě,

zrak divný jas.

Tvých kroků šum jak ozval se kol v trávě,

já ožil zas.