CIZINCE. (III.)

Ó blaho chvil, v nichž vilnou čaromocí

tvůj umný ret

mne přenes v kraj, kde do měsíčných nocí

ční minaret!

Ó dravé ty, jak chamsín, opojení!

Až v morek sám

tvých vlhkých úst jsem žhavé cítil chvění

i krve plam.

A přece jen, ó Sladká vonných dlaní,

proč nejprudčí

jsem touhou mřít byl zajat z nenadání

v tvé náruči?