CIZINCE. (V.)

By Otakar Theer

To srpen byl... Svou mlh a stínů říši

teď podzim tká.

Což nikdy již náš ret na lásky číši

se nesetká?

Jas, barvy, žár, čím duch náš v rudou chvíli

byl opojen,

že prchlo tak, jak mha se k mlze chýlí

a ke snu sen?