CIZINEC.

Cizinec bydlí na pusté skále,

Slunce mu sotva zasvítá!

Chlad a mlhy tam panují stále –

Květina tam nevykvítá!

Studený vichr s kadeřmi pohrává,

Zmrtvělý kolem mu svět,

Čas ubíhá i opadává

Mladosti cizincovy květ.

Jakž možno jen, že si nezoufá?

Jak zlomená květina vadne.

Štěstí proň, že v nic nedoufá

Než – v klidný růvek v zemi chladné!

Nač také by čekal více?

Vzdálen jest od svých srdcem – myšlenkou –

O lásce sen byl jeho milenkou,

On sám shaslá – jen doutnající svíce!

Zem studená ho skrýje,

Kde? – Zda hrob jeho komu znám?

Neoželen tam kdesi shnije –

V hrobě jak v životě – jen sám!

Plakat proň žádný as nebude,

Jakž u domácích bývá –

Cizinci jen vichr zahude

A někdy v noci sejček zazpívá!