ČLOVĚK A ZVÍŘE

Stál člověk dlouho u hluboké vody.

Zas volala ho. Dávno z tichých sídel

jej němým slibem láká neproradně

klid bezbolestný, který čeká na dně.

Však náhle vzlétl racek bílých křídel

a jako světla živý, mocný trysk

pod modrý blankyt letní silou výsk –

Dobrou noc, siné vody, sny a svody!