ČLOVĚK A ZVÍŘE.

V uličce úzké, jež se v šero halí,

ač pár jen kroků zářných od boulevardů,

zřel s ojí k zemi stát jsem plnou káru

odpadků, beden, bůh ví odkud z dáli.

Ji stařec těžce táh a dva psi malí,

leč zde již dál to nešlo ani v páru,

a tak se stařec skroutil k trottoiru,

jak mrtvolky psi natáhli se – spali.

Až k slzám dojal mne ten obraz bídy

a ty tři tvory v metropoli čárné

jsem stále viděl, procházeje třídy.

Ó, jak ten večer – člověk za mžik stárne –

ruch Paříže, ta světla, karyatidy

a pomníky – vše zdálo se mi marné!