ČLOVĚK OPTIMISTA.

I jasné stránky má ten život lidský.

Za bránu vyjít, cítit harmonický

klid nebes, země... nad hlavou ti plynou

oblaka v dálku, plují nad krajinou,

jež v slunci leží veselá a svěží,

stín jediný, stín jejich, chvilkou běží

jí po zeleni. Stromy, keře, trávy

se oděly do májové své slávy

a kvetou, kvetou. Kdesi pták si pěje,

brouk kamsi za svým zástojem zde spěje,

ve vzduchu vůně, tajuplné chvění,

a v šíř i v dáli člověka tu není.

A tobě volně tak, ba cítíš, že jsi

i lepším stal se, chmury, jež se věsí

ve hluku města k myšlenkám a citu,

že zmizely, ba, přistihneš se i tu,

že písnička ti jakás táhne hlavou,

písnička z mládí – po mezi jdeš travou

a notuješ si nápěv melodický –

i jasné stránky má ten život lidský.