Člověk synem slitování.

Láska boží, člověka stvořiti když chtěla,

radila se s anděly. Spravedlnosť děla:

„Nestvořuj ho, pane náš, zle by se ti choval,

silnější by slabšího krutě utiskoval!“

„Nestvořuj ho, pane náš! – Mír se slova chopil –

on by krásnou zemi tvou lidskou krví kropil!“

„Nestvořuj ho, pane náš! – Pravda řekla zpříma –

mne by zapřel, aby lež pouštěl rtoma svýma!“

„Stvoř ho, pane, stvoř ho jen, k podobenství svému,

já ho vezmu v ochranu proti všemu zlému!“

Slitování pravilo. – Tvůrce přál mu slechu.

Člověče, buď pamětliv k poslednímu dechu,

kde je tvého života pramen, jádro, kořen,

komu je ti děkovať za to, že jsi stvořen.