ČLOVĚK.

Krásná zem byla a veselá,

znala jen jediné štěstí:

vášni se oddati docela,

hýřit’ a kvésti.

Nezmarné zdraví, jímž kypěla,

všem živým přinesla darem,

zářila, plála a voněla

mládím a jarem.

Byla to panenka ohnivá.

Nápadník chodil k ní zlatý.

Před ním jak panička marnivá

měnila šaty.

A náhle jí v očích uhas’ lesk,

zmizela radosti záře,

vráskami na čelo sedl stesk

a smutek v tváře.

Po lících tekly jí prameny.

Marně k ní na táčky chodil

nápadník její plamenný. – –

– Člověk se zrodil. –