Člověk.

Uctu hlavě lidské –

Trnímť ověnčena,

Na oltář co oběť

Každá položena;

Všickni jsme my žertvou –

Úctu hlavě lidské –

Naše povolání

Jest, ach! mučednické.

Úctu člověckosti,

Úctu lidské snaze,

Musíme důstojnost

Zaplatiti draze;

Hmota vadí, vůle

Není obmezena –

Výsledek ač lichý:

V snaze leží cena.

Dobývá rád člověk,

Nechtě být bezpečným,

K cíli vzdálenému

Hnán jsa pudem věčným;

Král jak žebrák touží

Po vzdáleném cíli,

V boji hlučném, tichém

Vynapíná síly.

Dobrého ctím pána,

Pilného ctím sluhu,

Ctím, kdo úlohu svou

Ve svém koná kruhu.

Mistra dělá: kruh svůj

Znát a vyplňovat –

Blahý, kdo se umí

Ve svém obmezovat.

Aby se stal celek,

Bystrým duchem bádej,

Kamínek tvá ruka

Ke kamínku skládej;

Veliký muž z malých

Částek velké robí –

Ale malý člověk

I též velké drobí.

Člověčenstvo nikdy

Nedosáhne cíle –

Marná jednotlivců,

Marná všechněch píle:

Čím dál člověčenstvo

K předu pokračuje –

Dál a dále jeho

Cíl též ustupuje.

Každý stav buď oltář –

Člověk jest jak jiný –

Rozdíl mezi námi

Dělají jen činy;

Jednotlivci, v každém

Stavu obětujte,

Jednotlivci, lidstvo

Činem zvelebujte.

Věk náš jest důstojný

Minulého věku,

Dnešní rek jest roveň

Pradávnému reku;

Neustoupil zpátky

Lid na pouti k cíli –

Neseslábly posud

Člověčenstva síly.