Co asi říkáš písním mým,

Co asi říkáš písním mým,

když čítáš je sama sobě?

Zda poví Ti jejich rytm a rým,

co sám bych říci chtěl Tobě?

Zda aspoň jednou vycítíš,

jak stále s Tebou žiji,

jak celá mého žití číš

je Tebou poesií?

Jak s vděčností denně přijímám,

co odpíráš i dáváš?

Jak pouze v Tobě cíl svůj mám,

jak mou být neustáváš?

Zda aspoň při nich přece víš,

co upíráš mi denně,

že v květu lásky má jest říš,

že nepodlehla změně?

Že všecko, jak bývalo, jest

i přes ono, co není,

že každá vede z mojích cest

jen k Tvému políbení!