CO BOLESTÍ...

Co bolestí na mladou hlavu žití nastlalo,

až se v ní někdy myšlenky pletou!

Dušičko moje, nedej se pokořit ani za málo!

Na zahradě růže kvetou!

Bezohlednost a nízkost na cesty kamení naházely,

únavou neklesej, duše moje, ani v taji!

Slunce poházelo zlatem obzor celý,

šírá pole před okny zrají.

Všechno lze přebolet, čas nové dá síly.

Růžemi ověnčíš zjasněné skráně,

a žně v kraj bohatý když se přiblížily,

zrn zlatých v svět poneseš plné štědré dlaně.