CO BYLO A CO JE –

Máte to také tak v duši?

Sedí v ní letitý kmet

a dovádí bujný v ní chlapec

stár sotva sedmnáct let.

Hoch rtuť je, vymýšlí šprýmy,

vše se mu směšným zdá být –

však přímý je, zalhati nezná

a poctivý v srdci má cit.

Stařec je skeptická ocel,

ach mnoho a mnoho už žil

a chlapci před oči staví

poznatky těžkých těch chvil.

Ale hoch pohodí hlavou

– a tvrdou hlavu tu má! –

a myslí si: což starý děda!

Což pak on ten svět náš zná!?

A potom – přichází domů,

svěšena hlava a tich –

a kmet mu vyčítá ostře:

Tak vidíš – zas nedbals slov mých!

Den jim tak ubíhá za dnem,

jak vlny břehům jdou vstříc.

A třesknou v něj zčeřeným hřebenem

a tiše se rozplynou v nic.