Co bylo moje dětství? Bázeň, touha.

Co bylo moje dětství? Bázeň, touha.

Co bylo jinošství mé? Bázeň, touha.

Samé boje, smutky, elegie,

samé psychalgie, nostalgie,

samé nezkojení, samé churavění,

samé revolty a pláč... a touha, touha...

Jenom do prázdna mé srdce vždycky krvácelo!

Z bolných rozpjetí se domů navracelo –

peruť přelomenou,

hlavu unavenou –

ruku pokleslou,

a v svém smutném, vyčítavém zraku

všechnu naději a víru pohaslou...

O tragickém poslání svém často jsem si sníval:

Jsem pták s vyklovaným zrakem, abych smutněj’ zpíval?

Je mé srdce obětnicí plamene,

aby krásněj’ naříkalo, spálené?

V škeblích nemocných se perly vytvářejí,

ptáče v bolesti své kouzelněji zpívá;

nezkojená žena krásně tak se dívá...

Či svým utrpením v jiné sféry spěji?