Co chcete víc?

Již nám nic pomalu nezbývá –

světlo i vzduch jste nám vzali;

když pro vás mřeli jsme v zástupech,

hýřili jste, nám se smáli!

Od svého zrození ku hrobu

vlečem se v otroctví kletém,

již vás i jazyk náš uráží,

z úst nám jej rvete i dětem,

u našich dcer a žen hledáte

nástroje pro bujné chtíče –

co chcete ještě víc od nás mít,

odpověď na šlehy biče?

Víte, co zbylo nám z pochodu

po dlouhé křížové cestě?

Ještě zbyl a kvasí starý hněv,

ještě se svírají pěstě!