CO DĚLAT –

Co dělat! – vše a jak to nese den,

co prvním jitrem východ zabarven

a přes prah vyjdem polou ve spánku,

až opět do večerních červánků. –

Ještě je vlhký rosou lán a luh,

už zapřaháme si svůj dobrý pluh,

své pole zořem a jak začnem set

už v rupot bran slyšíme kosu znět.

Osení vytahuje, metá v klas,

obilí žloutne, chrustí, má svůj čas,

a žnem. – Co všechna klopota a tíž,

když sepnem řebřiny a jedem již!

A jak ta hojná úroda je kol,

poslední snop odvezen do stodol,

kde do podzimku žentour zní a cep

a na rok do syta zas máme chléb.

Leč všechna práce zničí-li se dnem,

klas do jednoho zatlučen byl v zem –

na čele chmuru, ale bez stesku,

vše zaoráme aspoň na směsku.

A vše-li marno bylo v potu dne,

když večernice šerem zasvitne

a ticho lehne do polí a lad...

co dělat! – dotrpět a též jít spat.