CO JE VÁM?

I snítky bezu líto mi,

když kvetoucí se ulomí.

A soucit můj Vám zlíbal ruku,

že ze života jarních puků

květ trháte svých nadějí.

Váš život jako pustý chrám

bez boha, lásky, spásy zvuků,

v základech svých se hroutí sám.

Či hynout chcete raději

než snésti lidský hřích a klam?

Jste rozkošná tak – co je Vám? –

Pln záhady je, tich a něm,

rtů Vašich, očí vábný lem –

a náručím ač objat vesny,

Váš celý zjev je stopen ve sny,

z nichž prsou dech tak mrtvě zní.

A tajemství-li skryto v něm:

buď života to vzkřik i děsný,

jen žádná píseň pohřební!...